MEZINÁRODNÍ DEN ŽEN
Mezinárodní den žen – historie a zamyšlení
Historie tohoto svátku spadá již do 19. století. V roce 1857 v USA stávkovaly ženy z textilních továren a vymáhaly zlepšení pracovních podmínek. V roce 1908 na ně navázaly švadleny z New Yorku (15 000 demonstrujících), které chtěly lepší plat, zkrácení pracovní doby, právo volit a ukončení zaměstnávání dětí (pro představu, ženy tehdy měly na stejné pozici jako muži o polovinu menší mzdu). Na tuto stávku zareagovala Socialistická strana USA a ještě téhož roku z posledního únorového dne udělala Národní den žen.
Další důležitý mezník byl rok 1911, kdy se MDŽ slavil v Rakousku, Dánsku, Švýcarsku a Německu. Ženy zejména chtěly volební právo a zrovnoprávnění v práci, mezi další oblasti patřilo právo na veřejné funkce a právo na práci.
V roce 1914 kolem 8. března byly ve světě demonstrace proti válce, jak však víme z historie, byly neúspěšné. 23. února 1917 probíhaly v Rusku demonstrace a týden nato byl nucen car abdikovat. Nastupující prozatímní vláda odhlasovala mezi jinými i volební právo žen (23. únor v gregoriánském kalendáři připadá na 8. březen).
V roce 1960 se k 50. výročí oslav MDŽ konala konference v Kodani, které se zúčastnilo 73 delegátek ze všech různých zemí světa, na níž přijaly deklaraci o politické, ekonomické a sociální rovnoprávnosti žen.
OSN oficiálně uznala MDŽ až v roce 1975, ale díky tomu jej uznaly vlády ve většině zemí světa.
Jelikož MDŽ bylo velmi oslavováno v komunistickém Československu, po roce 1989 se vytratilo z kalendáře a bylo prakticky vymazáno z povědomí obyvatel České republiky. Až v roce 2004 se díky novele zákonu o svátcích vrátil zpět a znovu se slaví.
MDŽ tedy není oslavou ženství, jak si mnoho lidí v současnosti myslí, ale je hlavně svátkem, který nám má připomenout, že ne vždy měly ženy stejná práva jako muži, a že tento problém stále není dořešen. Osobně mám na mysli zejména platovou nevyrovnanost a nestejný poměr v mocenských pozicích, což jsou oblasti, o kterých si myslím, že je tam stále co napravovat. Dále sem patří i domácí násilí mezi partnery, které bylo dlouhá léta tabu (v ČŘ vznikl zákon týkající se domácího násilí až po roce 2000). Pokud si říkáte, že nyní je mnoho případů, kdy naopak ženy týrají své muže, děti své rodiče apod., máte jistě pravdu, ale je potřeba si uvědomit, že MDŽ je právě o rovnoprávnosti, pokud nyní muž řekne, že ho žena týrá, mnoho lidí si řekne: „Co to je za chlapa,“ ale přitom dotyčný velice trpí. Můj osobní názor, proč to tedy spadá pod MDŽ, je následující: ženy začaly hájit své právo po rovnoprávnosti, zároveň je stále ve společnosti více zakotveno, že spíše muži týrají své ženy, ne naopak. Přitom výzkumy ukazují, že procento týrajících mužů a žen je přibližně shodné. Já osobně v tom tedy vidím paralelu.
Je třeba si uvědomit jednu věc, tento den není oslavou žen jako jednoho pohlaví, ale má poukázat na diskriminaci a snahu ji změnit. Pokud se ukáže, že v některých oblastech jsou diskriminováni i muži, je to rovněž potřeba řešit a myslím, že není důvod, aby to nespadalo pod tento den. Je to pouze vývoj společnosti, která se více odhaluje a ukazuje svá stinná místa.
Ivana Červená
odborná asistentka FYLA
studentka psychologie
